Antonín Tobíšek (* 24. 12. 1883 v Litomyšli, + 09. 01. 1950 v Praze)
Manželka Antonie rozená Forbergrová
* 01. 09. 1890 v Nedošíně 6
** 10. 11. 1914
+ 04. 12. 1950
Antonie Tobíšková
roz. Forbergová
* 01. 09. 1890
** 10. 11. 1914
+ 04. 12. 1950
2
Antonín Tobíšek
* 24. 12. 1883 v Litomyšli
+ 09. 01. 1950 v Praze
Jiří Tobíšek
* 06. 06. 1920 v Trenčíně
** 29. 11. 1947
+ 21. 11. 1982 v Praze
Zdena Tobišková
vdaná Smolenská
* 1918 v Trenčíně
** ?
+ ?
Jitka Tobišková
vdaná Dusová
* 06. 06. 1920 v Trenčíně
**
+ ?
Křestní listy otce a syna a záznam v matrice
3
Otec neuveden!
Připsáno:
Oddán 16. listopadu 1914 s Antonií Forberger-ovou v Hradci Král.
Dle přípisu garnisonní duch. správy tamtéž z 15.XII. 1914 č. 439
Přehled nejdůležitějších událostí
1883
• Narození 24. 12. 1883 Litomyšl 481
1896 - 1904
• Studium na Státním gymnasiu v Litomyšli
• 23. 6 1904 maturita s vyznamenáním
1904
• 15. 4. 1904 odveden u doplňovacího velitelství ve Vysokém Mýtě
• 1904 – 1905 Škola jednoročních dobrovolníků v Hradci Králové
1905 - 1909
• Studium na FF české Karlo-Ferdinandovy univerzity
1914
• 28. 7. 1914 mobilizace a nástup k svému pluku (IR 18)
• 16. 11. 1914 svatba s Antonií Forbergrovou Hradec Králové
1915
• 10. ledna odjíždí na ruskou frontu
• 1. října odjíždí na italskou frontu
4
Přehled nejdůležitějších událostí
1916
• 1. 2. 1916 nadporučíkem 18. pluku
• 5. 6. 1916 narození dcery Zdenky (provdané Smolenské)
1917
• Na italské frontě
1918
• Na srbské frontě
• Od 20. 11. 1918 Služba v čsl. armádě
• 16. března 1919 odchází do zálohy
1919
• Od 22. března 1919 profesorem na Československém státním vyšším
reálném gymnasiu Ľudevíta Štúra v Trenčíně (latinský a řecký jazyk)
1920
• 6. 6. 1920 Narození dvojčat - syna Jiřího a dcery Jitky v Trenčíně
1939
• Nucený odchod do Prahy po vzniku Slovenského štátu
1950
• Úmrtí 9. 1. 1950 Praha
5
Studium a maturita na Státním gymnasiu v Litomyšli
1896 - 1904
6
Velký vliv na Antonína Tobíška měl profesor Jan
Voborník.
Ten na počátku školního roku 1895/96 přišel na
gymnázium a byl dominantní osobnost profesorského
sboru v tomto období
Jan Voborník (10. 4. 1854 Pohoří – 8. 3 1946 Praha) byl
český pedagog, spisovatel, dramatik, překladatel,
literární kritik a historik.
Po složení učitelských zkoušek působil jako
středoškolský učitel s aprobací češtiny, latiny
a řečtiny mimo jiné i v Litomyšli (1895–1909)
Dne 23. 6 1904 složil
maturitní zkoušku s vyznamenáním
Jednoročním dobrovolníkem
Odveden byl dne 15. dubna 1904, rozkazem vojenské odvodní
komise v Vysokém Mýtě přidělen ke 3. polní setnině c. a k.
pěšího pluku č. 18 (dále IR 18), která tehdy dlela posádkou
v Olomouci.
V kmenovém listu Antonína Tobíška je mj. uvedeno, že píše
a hovoří německy a česky, měří 172 cm, bez zvláštních
znamení a je katolického vyznání.
Jednoročním dobrovolníkem (Einjährig-Freiwilliger, zkratka E.
F.) se mohl stát každý muž vojenského věku, který absolvoval
střední školu s maturitou. Jednoroční dobrovolníci nejenže
sloužili pouze jeden rok, ale mohli si také vybrat druh vojska,
u něhož chtěli službu vykonat.
7
1904
Studium na FF UK
8
Záznam o imatrikulaci - ZS 1904/1905
Poznámka o pobírání stipendia
Kautch – Procházkové ve výši 180 K
Uvedené stipendium je zmíněno i na vysvědčení
z gymnasia v Litomyšli za roky 1902/03 a 1903/04
Vojákem ve Velké válce
Po složení zkoušek byl v roce 1906 povýšen – jmenován
kadetem v záloze (Kadett in die Reserve).
V roce 1910 následovalo jmenování do hodnosti praporčíka
v záloze (Fähnrich in die Reserve).
Stejně jako většina mladých mužů byl mobilizován a svou další
službu nastupuje ke svému pluku (IR 18) již do světové války
dne 28. července 1914, tehdy ještě jako praporčík v záloze.
10
Kasárna IR 18 v Hradci Králové (sbírka Radka Andonova)
Svatba s Antonií Forbergrovou
5. 12. 1914
11
Oddán v polní kapli záložní nemocnice v Hradci Králové.
Národní politika 18. listopadu 1914
Důstojníkem 18. pěšího pluku
12
28. 9. 1915
Poručík Tobíšek a jeho muži 1. čety 3. pochodové
setniny XV. pochodového praporu v České Lípě 1915
(archiv Jiřího Tobíška)
Vojákem ve Velké válce
V Hradci Králové působí jako velitel čety jedné náhradní
setniny (roty) a připravuje se zde na odchod na frontu.
Dne 1. listopadu 1914 je povýšen do důstojnické hodnosti
poručíka v záloze a jako velitel čety odjíždí s 3. pochodovou
setninou V. pochodového praporu na ruskou frontu.
Zde byl přidělen do 9. polní setniny (III. polní prapor IR 18)
a s touto polní setninou byl nasazen do bojů u Gorlice.
První dva měsíce roku 1915 byly poměrně klidné, ale z 18. na
19. března1915 prodělal IR 18 další křest ohněm při náhlém
ruském protiútoku u Ropice Ruské (nyní Ropica Górna).
13
Vojákem ve Velké válce – Ropica Górna (ruská fronta)
14
Vojákem ve Velké válce
1. května 1915 se zapojuje IR 18 do průlomu u Gorlice, s ním
i III. polní prapor, ale nemoc se nevyhnula ani poručíku
Tobíškovi, který je proto začátkem května 1915 stažen do týlu
a od 5. května do 10. července 1915 pobýval v lazaretech ve
Vysokém Mýtě a Teplicích – Šanově.
Po pobytu v lazaretu byl odvelen opět k náhradnímu praporu
IR 18, který byl mezi tím redislokován do České Lípy. Zde se
znovu připravoval na další nasazení na frontě, kdy byl opět
přidělen ke XV. pochodového praporu, se kterým vyrazil
1. října 1915 na italskou frontu. Zde prodělával boje jako velitel
roty na Soči v okolí Tolminu do 10. srpna 1917.
15
Vojákem ve Velké válce
Nasazen byl opět u III. polního praporu IR 18, který byl odeslán
v druhé polovině května 1915 do Korutan a později na
sočskou frontu.
V listopadu 1915 dlel III. prapor IR 18 na legendárním Mrzlém
vrchu nad Tolminem, odkud byl vržen do těžkých bojů proti
Italům u Gorice,
Dne 1. února 1916 povýšen do hodnosti záložního
nadporučíka,
dne 15. března 1917 mu byla udělena Bronzová vojenská
záslužná medaile s meči za statečnost v boji s nepřítelem
o měsíc později 19. dubna 1917 obdržel Karlův vojenský kříž.
16
Vojákem ve Velké válce - vyznamenání
17
Bronzová vojenská záslužná medaile
s meči za statečnost v boji s nepřítelem
Karlův vojenský kříž
Vojákem ve Velké válce – Tolmin (italská fronta)
18
Pamětní kaple sv. Ducha na Javorci vybudovanou
vojáky rakousko-uherské armády.
Kaple je unikátní nejen z hlediska uměleckého a architektonického, ale také
proto, že vznikla za mimořádných podmínek – v době krutých a krvavých
bojů na sočské frontě. Již tehdy se stala nejen místem vzpomínek na tisíce
vojáků, kteří se již nikdy nevrátili ke svým nejbližším, ale i symbolem míru
a naděje pro ty, kdo zde byli vystaveni nepředstavitelným válečným
útrapám.
Byla postavena podle návrhu vídeňského architekta a malíře Remigia
Geylinga, který na sočské frontě působil jako záložní důstojník rakousko-
uherské armády (šlo mimochodem o blízkého přítele mnohem známějšího
Gustava Klimta). Svatostánek sám pak vznikl díky finanční sbírce vojáků 3.
horské brigády, kteří se také ve chvílích odpočinku na jeho budování osobně
podíleli.
19
Pamětní kaple sv. Ducha na Javorci vybudovanou
vojáKy rakousko-uherské armády.
Poté co bylo nalezeno vhodné místo, začaly 1. března 1916 stavební
práce. O měsíc později již byly hotovy základy a 4. dubna 1916 proběhla
slavnostní bohoslužba spojená s položením základního kamene. Během
následujících 184 dnů vyrostla na Javorci bohatě zdobená stavba ze
smrkového a modřínového dřeva s osmnáct metrů dlouhou a sedm a půl
metru širokou apsidou. Do užívání byla předána 1. listopadu 1916. Na
svátek Všech svatých.
Vznikla tak nejen nádherná církevní stavba, ale i působivý památník. Místo
smíření, které i po více než sto letech, jež uplynula od jeho vzniku,
připomíná jak památku tisíců padlých, tak i to, jak snadná je cesta od míru
k válce a obrovskému utrpení.
20
Pamětní kaple sv. Ducha na Javorci
22
Pamětní kaple sv. Ducha na Javorci
23
Autor pamětní kaple Remigius Geyling
u dokončeného obrazu anděla v interiéru.
Pamětní kaple sv. Ducha na Javorci
24
Na stěnách pamětní kaple jsou
umístěny dubové desky (část z nich je
otočná) na nichž jsou vypálena
jména 2 565 padlých rakousko-
uherských vojáků.
Vojákem ve Velké válce
V srpnu 1917 byl stažen k zotavení jako instruktor ke III.
náhradní setnině v Novém Boru. Zde působil až do prosince
1917, kdy byl zařazen do XXXV. pochodového praporu, se
kterým opět vyrazil na italskou frontu, kde byl zařazen jako
velitel 6. polní setniny u II. polního praporu, ten však byl na jaře
1918 byl v rámci reorganizace R-U armády rozpuštěn.
Setnina Antonína Tobíška byla stažena na východní frontu,
kde se připojila se k pluku IR18 v ukrajinské Oděse, kdy byl
začleněn do 30. pěší divize.
S touto divizí byl IR 18 v září 1918 stažen na rozpadající se
srbské bojiště u srbského Kragujevace, kde působil do začátku
listopadu 1918.
25
Vojákem ve Velké válce – Kragujevac (srbská fronta)
26
Vojákem československé armády
Do 16. listopadu 1918 se téměř celý zbytek IR 18 vrátil z fronty
do Čech. To již existovala nová republika.
Po návratu z bojišť Velké války nadporučík Antonín Tobíšek
22. listopadu 1918, podává přihlášku do armády nového
československého státu, do které byl přijat oficiálně dnem 28.
listopadu 1918.
Se svou 8. setninou byl vyslán z České Lípy k obraně severních
hranic do Frýdlantu, kde působil krátce jako vojenský velitel,
nebo v Německém Jablonném (nyní Jablonné v Podještědí).
27
Vojákem československé armády
Velitelem náhradního praporu PP 18 majorem Novým byl
nadporučík Antonín Tobíšek hodnocen jako: „Spolehlivý, vážný
muž, dobrý důstojník. Dodržuje kázeň, vychovává mužstvo…“,
V posledním hodnocení za období od 29. ledna 1919 do
16. března 1919 od kapitána Anděla je uvedeno obdobně
příznivé hodnocení: „Pevný, vážný charakter, spolehlivý,
svědomitý a energický, vlivu výborného na mužstvo, udrží
kázeň…“.
16. března 1919 odchází Antonín Tobíšek do zálohy. V období
1. republiky byl povýšen do hodnosti kapitán v záloze, kde je
takto veden až do roku 1950, kdy byl vyřazen z vojenských
evidencí.
28
Profesorem v Trenčíně od 22. března 1919
29
Profesorem v Trenčíně
30
Profesorem v Trenčíně šk. rok 1919/1920
31
Antonín Tobíšek a rodina Trenč. Teplice cca 1928
32
Rodina (zleva):
• syn Jiří
• otec Antonín
• dcera Zdenka
• manželka Antonie
• dcera Jitka
Profesorem v Trenčíně šk. rok 1927/1928
33
V Praze od 1939
34
Antonín Tobíšek 11. 5. 1940 Antonín a Antonie Tobíškovi cca 1947
Antonín Tobíšek zemřel 9. 1.1950
35
Úmrtí v nemocnici Krč
Dg: Plicní překrvení a městnání krve v plicích
